ZORBING

Ten nejvykutalenejsi ze svatebnich daru jsme si jeli vybrat dva dny pred odjezdem na Novy Zeland. Jaka ironie, ze ZORBing vznikl prave tam - i kdyz co jineho delat v zemi, kde vam nic nechybi, je tam krasne a mate spoustu volneho casu? Zkratka muzete vymyslet kdejake kraviny. Treba se nechat zavrit do dvouplastove nafukovaci koule a pustit to ze svahu dolu, klidne az 50km rychlosti. Nejde o nic intelektualniho, vymyceni destnych pralesu tim nezabranite, Bustehradska halda bude stat dal a jen tezko vas to vysvihne v Patockovych teoriich k "pohybu prulomu ci pravdy", ale pokud jde o to, skutalet se z kopce, je to jeden z prijemnych zpusobu. Jestli vas zajima neco z historie ZORBovani u nas a ve svete, mrknete treba SEM

V sobotu jsme tedy, za vydatne podpory slunecnich paprsku, vyrazili smerem na Vrchlabi, coz bylo idealni, anzto pri povodnich, hurikanech a odstrelovani operacne taktickymi raketami kratsiho doletu OTR-23, se koule nevali. S GPS navigaci tridy "Janka-PreceVimKudy" jsme bezpecne dorazili na misto. - bez bloudeni!
S povysenym "pche" ohodnotili zdejsi, docela mirny svah a po par-minutovem cekani ze sebe zacli shazovat vsechno nepotrebne. Penezenky, klice, boty, fotak & spol. byli v mziku na hromadce, my naposledy na sucho polkly, protoze z upati kopce je to prece jen jiny pocit, nez kdyz uz stojite nahore a s nucenym zovialnim pochechtavanim trapne maskujicim nervozitu, se nacpali dovnitr.

ZORB byl dvoumistny, kdy jsme oba sedeli naproti sobe a meli neopakovatelny zazitek z pohledu na toho druheho. Z nejakeho duvodu jsem si myslel, ze ZORB je o tom, ze zevnitr pozorujete krajinu co bezi kolem vas a vy jste jenom takovy pasivni divak , jedouci ve vzduchovem polstari. Skutecnost je ale mnohem prostsi mily Watsone - v mensi vnitrni kouli se pripoutate kolem pasu a chodidel, rukama chytnete madel a naposledy v duchu prerikate basen pilotu Kamikadze o "bozskem vetru".

"Ten, ktery stoucha kouli" uvede Zorb do pohybu a vas uvnitr taktez. V momente kdy jsme se zacli valit, mi bylo srdecne jedno, co se deje "tam venku", protoze jsem mel dost problemu s identifikaci toho, co se deje s nami. Janka pistela, ja se chechtal, Zorb se valil, sem tam mi kolem hlavy prosvistela neci odpoutana noha, a vcerejsi vecere premyslela, jestli se na to nema jit taky mrknout. Zbrzdil nas prirozeny dojezd na rovnem useku a my se, uz o poznani mene elegantne nez pri vlezani, vysoukali ven. S tim ze to byla vlastne dost sranda, sme se uz tesili na dalsi jizdu.

Uz znacne pouceni jsme napodruhe prikurtovali sva tela pecliveji a na rozkoulovavce rozjarene pokrikovali podobne jako Marv na popravciho u elektrickeho kresla: "To je to nejlepsi co umis?" Asi to dopadlo na urodnou pudu, protoze druha jizda byla znacne dramatictejsi, vetsinu casu sem si nebyl jisty jestli koule jede po zemi, skace a nebo leti, ale prekvapive cim vetsi byla rychlost, tim lepe se mi to osobne uvnitr snaselo ... pry to ma co delat s odstredivou silou, ale fakt nevim ... mel sem zato, ze uvnitr jsem jen ja a Jana a nikoho dalsiho sme nenabirali. Druhe vylezani, dost pripominajici porod velryby, bylo snad jeste mene elegantni nez to prvni, a protoze vecere byla jednoznacne pripravena uzit si treti jizdu osobne, byl akorat tak cas si sbalit sve veci, rozloucit se a jet dal (tentokrat autem). Nemyslim tim, ze by se cloveku delalo nejak zvlast spatne, naopak to bylo uplne paradni a kdykoli budem moct, pujdem znovu. Jen proste toceni vlastniho tela vsemi smery neni cinnost, ktere se muzete oddavat cely den bez nasledku - zvlaste pak ja, ktery obvykle hry "jak dlouho a rychle se vydrzis tocit v kancelarskem kresle" prohraval. A takovy drsnak, abych vystoupil ze Zorbu, otocil se bokem, pak si utrel pusu a jel znovu, jeste zkratka nejsem.
Kazdopadne to byl bezva darek, diky za nej, a kdyz budete moct, jdete taky.

Rakousko 2008, ledovec Kitzsteinhorn

Skotsko, Loch Lomond 2007

Benatky 2006